K čemu nám slouží výživový poradce?
Takový poradce nám může pomoci se změnou našich stravovacích návyků a nejedná se pouze o hubnutí. Někteří lidé by rádi shodili nějaké to kilo a dostali se do ideální hmotnosti, v tom nám může pomoci. Je i hodně lidí, kteří by si pouze chtěli udržet svoji váhu, budovat svaly a zkrátka mít správný příjem živin a vitamínů. Tento poradce nám může ve všem pomoci, ale nečekejme, že to bude zadarmo. Může být první konzultace zdarma, ale existuje firma, kde si potom následně kupujete jejich doplňky stravy a stojí vás to nemalé peníze.

 
Business nebo pomoc?
Samozřejmě, že pokud je to správný poradce, tak se vám opravdu snaží pomoci. Nakonec vy jste s ním neustále v kontaktu a tak, pokud se vám nedaří, můžete se na něj kdykoliv obrátit a koneckonců je to jeho vizitka, jestli dosahujete toho, co chcete. Jenže řekněme si upřímně, jak si ověřím, že veškeré tyto prostředky potřebujeme? Koupí nějakého většího stravovacího plánu dáme klidně 6 000 Kč za jeden měsíc. Nehledě na to, že si nemůžete ověřit, že veškeré ty doplňky potřebujete a nejsou vám nabízeny opravdu pouze se záměrem “vytřískat” z vás co nejvíce peněz. V tomto tedy nemáme vůbec žádnou ochranu. Musíte věřit pouze svému poradci, otázka je, do jaké míry mu lze věřit, že s vámi myslí všechno dobře.

 
Cena
Připravte se na to, že ceny za takové doplňky opravdu nejsou malé. Začínají na částce 600 Kč a jsou až do 3 000 Kč za jeden produkt! Velice si rozmyslete, jestli opravdu chcete do přípravků investovat. Jednoduše se může stát, že v honbě za tím “nejlepším” najednou nebudete mít peníze ani na jídlo a na nájem. Pozor na to, jsou takové případy. Lidé, kteří vám takové věci prodávají i když jsou výživový poradci, tak jsou školeni na to, jak s vámi jednat. Jak to udělat, abyste si co nejvíce koupili. Doplňky jsou sice kvalitní a věřím tomu, že vám potřebné živiny dodají, ale ta cena je opravdu přemrštěná. 

Testování sítě je jednou z prvních věcí, na kterou se alespoň trochu zdatný uživatel zaměří. Stabilita připojení je zárukou pohodové práce zvlášť v době, kdy se na bezproblémový přístup do sítě musíme spolehnout.  Jednou ze schopných pomůcek je pro OS Android aplikace SpeedCheck Pro. Navíc je zcela zdarma, bez reklam, a je přehledná, se světlým, případně s tmavým pozadím.
První odkaz s názvem Speed jasně ukazuje, co se bude měřit. Test rychlosti monitoruje rychlost stahování dat, odesílání dat, a také pochopitelně odezvu v milisekundách prováděnou příkazem ping. Program zobrazuje oba typy IP adres (vnější i vnitřní).

Test rychlosti, měření kolísání signálu

Druhý odkaz je Schedule a zde si můžeme zjistit, jak rychlé připojení máme v různé době. Testovací režim se vyplatí použít v různých časech a intervalech, aby se zjistila případná odchylka v kvalitě připojení. Aplikace by měla po tu dobu běžet buď na pozadí, anebo se zapnutým displejem, pochopitelně je třeba po dobu testování sítě zajistit dobíjení telefonu z powerbanky, nebo z elektrické sítě.

Výsledky testů v podobě přehledného grafu

Třetí odkaz slouží k ověření stability sítě, ten porovnává prováděné testy z minulosti (sekce History). Uvnitř se nachází část „Analytics“, která vytvoří graf funkce připojení v závislosti na čase. Podstatná pak není rychlost stahování, která běžně kolísat může, ale důležitý je ukazatel hodnoty odezvy „ping“. Pokud je odezva zhruba stejná, je připojení k Internetu v podstatě stabilní, rychlost stahování kolísá v důsledku vytěžování linky, nebo také častým rušením signálu Wi-Fi, což je docela běžné.

Program SpeedCheck Pro je ke stažení zdarma v rozhraní Google Play, nemá uvnitř žádné reklamy a mimo jiné poslední verze dokáže otestovat i datové přípojky. Bohužel je dostupná pouze v angličtině, ovšem s přihlédnutím k odborné specifikaci tohoto programu ji nelze hodnotit z tohoto důvodu jako nedostatečnou.  Její spolehlivost a účinnost uživatelé odměňují vysokým hodnocením, známkou 4,6 z 5 možných bodů.

Pokud chcete, aby vaše právnická osoba (společnost) vznikla, potřebujete hned několik dokumentů stejné váhy a stejné důležitosti
1)      Společenskou smlouvu nebo zakladatelskou listinu
a.       Název, sídlo, předmět podnikání, jednatelé, způsob jednání za společnost, nejvyšší orgán
2)      Souhlas vlastníka prostor, kde má být společnost umístěna spolu s důvodem, proč zrovna tam
3)      Živnostenské oprávnění (pokud hodláte podnikat)
4)      Splaceny podíly a doložení o splacení min. 30 % podílů všech společníků
 
O všech ostatních se dozvíte kdekoliv jinde, a hlavně jsou nadmíru jasné, pokud chci podnikat, potřebuju oprávnění, pokud chci dát společnosti jméno, musí být volné. To napadne každého. Jenže v praxi se poté často stává, že lidé nejen zapomenout doložit souhlas vlastníka s umístěním sídla společnosti, ale nedoloží ani důvody užívání těch prostor anebo v lepším případě je podpis na tomto dokumentu starší 3 měsíců.
 

Pokud tedy máte vybráno

Tak je nejlepší si dojít za vlastníkem, a i když vám odpřisáhl na hrob svých rodičů, že můžete, vždycky raději sepište nějakou tu listinu, že vlastník teda souhlasí, klidně tam přidejte onu přísahu a nechte ho to podepsat – takovou listinu musíte buď rejstříkovému soudu nebo notáři předložit do 3 měsíců, potom už s tím můžete leda tak jít někam pryč a vyrábět vlaštovky. A hlavně nezapomeňte úředně ověřit podpis vlastníka, to je také častá chyba.
 

Co když chci umístit společnost ke mně domů?

Pokud se ptáte, jestli nebude stačit dobré slovo a pěkný pohled, možná i ta čokoláda, nebude a raději se proto náležitě připravte, to znamená sepište na A4 prohlášení, že vám to teda nevadí a vy jako vlastník souhlasíte, podepište, úředně ověřte – pokud jste také společník či jednatel společnosti, rovnou se sám nezapomeňte ještě zeptat, proč právě u vás a všechno to napsat do dokumentu „důvody k umístění sídla“. Jakmile to všechno budete mít na jedné hromádce spolu s ostatními výše vypsanými dokumenty, může vaše společnost vzniknout a vy už se konečně můžete vrhnout na to podnikání.

Hardware je technické vybavení počítače, je to základní deska, procesor, chladič, napájecí zdroj, pevný disk. Software je oproti tomu programové vybavení počítače.
●       systémový software- stará se o základní fungování
●       firmware= stará se o základní úkony, program BIOS
●       aplikační software- aplikace
●       škodlivý software – viry

Počítačová sestava

Skládá se z těchto částí. Počet částí se může v jednotlivých případech lišit. První položkou je skříň- krycí bedna (desktop, miditower, minitower). Další může být uveden napájecí zdroj- ( napájí elektrickým proudem komponenty, převádí střídavý proud na stejnosměrný o 5-12 W. Poté následuje základní deska- (komunikuje mezi komponentami, které se na ní umísťují). Velmi důležitou částí hardwarové sestavy je procesor (CPU, načte data, AMD levné ale méně výkonné, Intel- velmi drahé, Motorola) Frekvence udává počet operací za jednotku času. Dalším parametrem je počet jader. Je přítomen chladič, který snižuje teplotu procesoru, 70 stupňů způsobuje nestabilitu počítače, kterou dělíme na pasivní, vodní a aktivní. Operační paměť, která čte data z harddisku, mývá alespoň2-8 GB. Jejími parametry jsou kapacita, frekvence a přenos dat. Nezbytnou součástí je pevný disk, neboli také harddisk. Ten slouží k dlouhodobému ukládání informací, je energeticky nezávislý a má kapacitu od 2-3000 GB. Následuje magnetický disk a SSD disk

Čtecí mechaniky
Čtecí mechaniky trvale ukládají data na média, kterými je disketová mechanika a ZIP mechanika. Laserový zápis na média může být proveden přes CD, DVD, BlueRay. Další doplňkovou součástkou je grafická karta, která se stará o grafický výstup na zobrazovací zařízení nebo zvuková karta, ta má na starost vstup a výstup analogového a digitálního signálu. Je tu také pro zvýšení kvality zvuku. Posledními částmi hardware je myš, klávesnice, reproduktory a v některých případech tiskárna.

Jistě jste to už zažili. Domácnost funguje, čas od času však dojde k situaci, kdy se nám doma něco porouchá. Máme – li doma šikovného kutila, máme vyhráno. Opraví a vyřeší takové situace svépomocí. Ne v každé rodině ale mají takové štěstí. Zejména ženy, žijící osaměle nebo senioři mají s takovými drobnými opravami problém. Firem, nabízejících rekonstrukci bytu, je mnoho. Bohužel se však zabývají většinou jen velkými akcemi, drobné opravy neprovádějí. Nevyplatí se jim posílat své odborníky na opravu kapajícího kohoutku nebo odpadlé jedné dlaždice. A v takové chvíli přemýšlíme, co dál. Před časem se začali objevovat firmičky, které nabízejí služby hodinového manžela. Na první pohled by se zdálo, že jde o nějaké nemravné služby, ale opak je pravdou.

Kdo je hodinový manžel?
Jde o šikovného, manuálně a technicky zdatného člověka, který zvládne drobné opravné práce v domácnosti nebo kolem domu a zahrady. Tito šikovní muži mívají řemeslné vzdělání a jejich ruce dokážou zázraky. Zastávají tak velmi důležitou službu na našem trhu.Za příznivou cenu pomáhají udržet domácnost nebo dům ve funkčním stavu. Proto neváhejte, až si nebudete vědět rady, volejte hodinového manžela.

Co všechno nám hodinový manžel opraví?
– kapající kohoutky
– tekoucí odpady
-přidělá nová svítidla, obrazy
– smontuje nový nábytek
-vymění žárovky
-opraví kachlíčky a spáry v koupelně
-položí koberec, linoleum
-někteří i posekají zahradu, postarají se o stromy
– vyčistí okapy
– zazimují bazén
-vymalují byt
– tapetují
-zasadí nové dveře
– pověsí záclony

Mnoho firem s hodinovým manželem nabízí i možnost úklidu, což přijde vhod po větších opravných pracích nebo malování. Tyto firmy většinou pracují jako manželé, kde manžel provádí opravy a manželka se věnuje úklidovým pracím. Samozřejmě se stává, že narazíme na služby kvalitní, někdy méně kvalitní. Je proto si sehnat o vybrané firmě reference ze svého okolí nebo z internetu a tak se orientovat. Nejlevnější služby nejsou vždy nejlepší.

Nejprve něco málo o autorovi
Autorem této oblíbené animované postavičky je kladenský rodák Zdeněk Miler. Zdeněk Miler se narodil v únoru 1921 v Kladně úředníkovi Aloisi Müllerovi a jeho ženě Emílii Černé. Již od mládí projevoval Zdeněk vztah k výtvarnému umění, když rád kreslil obrazy slavných malířů, jimiž dekoroval domov. Umění chtěl zasvětit celý svůj život a tuto kariéru odstartoval v roce 1939, kdy se dostal na vysněnou UMPRUM.

Ještě téhož roku ale došlo k zavření vysokých škol Němci, a posluchači těchto škol byli nuceni odejít do zaměstnání. Milerovi bylo nabídnuto pracovat ve filmových ateliérech ve Zlíně. Zdeněk tuto nabídku přijal a hned měl příležitost podílet se na svém prvním filmu Pošťácká pohádka podle literární předlohy Karla Čapka. Po ukončení války se Miler vrátil na studia do Prahy. V témže roce si také změnil příjmení z Müllera na Miler. Po ukončení studia zůstal Miler u ilustrátorské činnosti, podílel se na řadě kreslených filmů. Zažíval také mnoho úspěchů, asi největším úspěchem před stvořením Krtečka bylo vítězství v soutěži o logo Krátkého filmu Praha – Bratři v triku.
Jak Miler ke Krtečkovi přišel
Jeho výtvarnické schopnosti postavily Milera před další úkol – vytvořit naučnou pohádku pro děti o výrobě plátna. Miler na to vzpomíná takto: „Měl jsem namalovat výrobu plátna a jeho zpracování. Neuměl jsem si představit, že se děti budou s nadšením a zaujetím dívat na dospělé lidi u strojů, jak vyrábějí plátno. Poměrně brzy jsem věděl, že by figurka měla být ze světa zvířat. Hledal jsem takovou, kterou Walt Disney nemá ve svých filmech. Žádné zvířátko mě nenapadalo. A tak jsem několik měsíců chodil a vymýšlel. Začínal jsem být zoufalý. Jednou večer, opět bez nápadu, opouštěl jsem stmívající se les a na louce jsem o něco zakopl a upadl jsem. Otočím se a vidím, že jsem zakopl o krtinu. Nápad tu byl. Disney nemá krtka. Utíkal jsem domů, abych se podíval do Brehmova atlasu zvířat na krtka. Všechna zvířata tam byla tak krásná, ale krtek se mu nepovedl. Je to taková podivná myš bez uší, s dlouhým čumákem, a ještě nevidí. Přesto jsem se nenechal odradit a začal jsem kreslit a měnit krtka v pohádkovou figurku. Po několik měsíců jsem seděl denně osm hodin a neustále jsem vylepšoval svůj nápad. Napřed dostal krtek oči, protože figurka musí mít oči, aby žila. Asi tak po půl roce stál přede mnou krtek, který nebyl animačně složitý a dal se využít pro zamýšlený film.“

A co bylo dál?
Do roku 2002, kdy odešel na penzi, vytvořil společně s Ivanem Klímou a Hanou Doskočilovou celkem 49 příběhů o Krtkových dobrodružstvích. Během času Krtek vystřídal řadu zaměstnání – byl chemikem, fotografem, hodinářem, zahradníkem atd. Přibyli mu také noví kamarádi – orel, kachna, myška… Krtek se také ocitl v roce 1966 v seriálu ve vesmíru, v roce 2011 se ve vesmíru ocitl ve skutečnosti, když se stal coby plyšák součástí posádky raketoplánu Endeavour. Krtek během let také omládl, Miler mu zkrátil nos, odstranil ocásek a přimaloval vlásky. Co se týče mluvy, krtek mluvil jen v prvním filmu, v ostatních se zvukové stopy omezovaly jen na údiv a smích. Takto krtečka nadabovaly Milerovy dcery.
Zdeněk Miler zemřel na konci listopadu roku 2011 v úctyhodných devadesáti letech.