Jestli něco nezávidíme takzvaným sociálně slabým lidem, je to skutečnost, v čem tito žijí. Ano, mám na mysli ony pochybné ubytovny, které jsou možná ledasčím, ale určitě ne prostředím ideálním k životu. O pobyt tam není věru co stát, protože ať se člověk podívá někde v takzvané vyloučené lokalitě kamkoliv, nezalahodí to jeho oku.

A do určité míry podobně smýšlejí lidé i o těch, kdo žijí na velkých a fádních panelákových sídlištích. Zde je sice život na daleko vyšší úrovni, než jaká byla popsána před okamžikem, lidé tu mají spoustu vymožeností, jež nabízí moderní civilizace, ale přesto to má stále ještě daleko k dokonalosti, pohlédneme-li na život zde z úhlu pohledu estétů. Je tu sice poměrně snadný život, ale ani zde se v nejednom ohledu nedá mluvit o dokonalosti.
Pro život dokonalé prostředí totiž musí být i krásné. A to u těch výše zmíněných možností nebývá pravidlem. Dokonalý životní prostor totiž nabízí i slastné pocity, možnost trávit čas uprostřed toho, co lidé považují za krásné.
A co si lze pod pojmem krása představit? To se pochopitelně liší případ od případu.
Pro někoho tak je dokonalou volbou třeba nějaká ta zahrádka nebo terasa, na níž jsou nainstalovány keramické sošky andělů. I na těch lze ulpět pohledem se zalíbením, a to klidně i tehdy, když je člověk zarytým ateistou, protože estetika je tu na prvním místě.

A když je člověk obklopen tmou, v jaké už není třeba ani na zmíněné anděly vidět? I pak se lze cítit v ideálním prostředí romanticky. Pokud ho ozařuje dejme tomu dekorační lampa, která je něčím docela jiným než běžné osvětlení našich domácností.
Posedět v takto zútulněném prostředí je zkrátka potěšení. Něco takového bychom si asi neměli odpírat. A ani si to odpírat nemusíme. Protože vše zmíněné můžeme mít. Je to snadno k sehnání a přinese to určitě lepší pocit než zírání na televizi postavenou před fádní panelovou stěnou.