Co nás nejvíce zajímá o penězích?

V minulém roce proběhlo 100leté výročí zavedení československé měny  a uvedení bankovek do oběhu. U této příležitosti proběhl v České Národní bance den otevřených dveří s bohatým program.

Hostorie měny
Název koruna je z latinského názvu „corona“
Kde se ale poprvé objevily bankovky? Vývoj peněz započal už dávno ve Staré Číně v sedmém století. U nás na českém území během vlády císařovny Marie Terezie. Penězům se říkalo cedule či bankocetle.
V roce 1918, kdy nastal rozpad rakousko – maďarské monarchie se státy Rakousko, Československá republika, Polsko a Maďarsko nedohodly na společné měně. A proto byla vymyšlena vlastní měna. Okamžitá výměna ale nebyla možná, a tak bankovky byly orazítkovány.
Československá koruna vznikla během roku 1919.
Koncem války byly v oběhu korunové poukázky, které byly vydány pro vojenské jednotky a československé úřady.
Po vzniku samostatného československého státu se tiskly tzv. státovky.
Např. raritou z papírových peněz byla bankovka v hodnotě 3 koruny. Nebo Pětadvacetikoruna s „falešným Žižkou“ ( z důvodu tisku mu bylo zaslepeno na bankovce zdravé oko).
Také tzv. „Něžná dvacka“  je další raritou. Bankovka byla vytištěna s folklórními a přírodními motivy.

Zelená stokoruna s dělníkem a družstevnicí – někteří ji považovaly jednu z nejlepších bankovek. Byla také nejdéle platnou bankovkou v historii.
Kde se nejvíce setkáváme s bankovou? S bankovkou se dnes dostaneme do styku každý den – při nakupování, v bance, na úřadě, ve směnárně, v autobuse, v hotelu a někdy i u doktora.
Každá bankovka na sobě musí mít ochranné prvky, kterou potvrzují její pravost. Mezi prvky patří: vodoznak (který spatříme při pohledu proti světku), barevná vlákna (nitky oranžové barvy,v délce přibližně 6 mm), okénkový proužek s mikrotextem (široky 3 mm), soutisková značka, skrytý obrazec, proměnlivá barva a další…